Pro Megan a Carla z Kanady byla cesta k rodičovství dlouhá a plná emocí. Po několika letech snahy o početí a několika neúspěšných IVF cyklech v Kanadě nakonec dospěli k těžkému zjištění: léčba s Megan vlastními vajíčky pro ně už nebyla úspěšná.
Hledání jiné možnosti je nakonec přivedlo na kliniku Unica Brno, kde se rozhodli podstoupit IVF s darovanými vajíčky.
V tomto videu Megan a Carl otevřeně sdílejí svůj příběh — od náročného rozhodnutí využít darovaná vajíčka a zvolit kliniku v zahraničí, přes cestu z Kanady do Brna a spolupráci s jejich koordinátorkou Joannou až po chvíli, kdy přivítali na svět svého syna Waltera.
Když se cesta vydá nečekaným směrem
Než začali uvažovat o léčbě v zahraničí, měli Megan a Carl za sebou už několik neúspěšných IVF cyklů v Kanadě.
Postupně se začali zajímat o možnost využití darovaných vajíček. Najít cenově dostupné řešení však nebylo snadné. Darovaná vajíčka, která pro ně byla v Kanadě k dispozici, se dovážela ze Spojených států, což léčbu výrazně prodražovalo. O možnosti darování vajíček mluvili také s několika přáteli, ale nakonec žádný z nich darovat nemohl.
„Bylo to docela těžké období, kdy jsme se snažili rozhodnout, co dál s naší léčbou — jestli to vzdát, nebo jestli pokračovat s darovanými vajíčky.“
Právě v tomto období začali hledat kliniky v zahraničí.
Proč si vybrali kliniku Unica
Megan a Carl zvažovali několik klinik, než se definitivně rozhodli. Důležitá pro ně byla zejména odborná úroveň a profesionální přístup.
„Našli jsme kliniku Unica, protože působila jako mimořádně profesionální a velmi odborné, vědecky orientované pracoviště,“ vzpomíná Megan.
Znala také McGill University, kde dříve studovala, a ocenila propojení, které mezi univerzitou a klinikou Unica našli.
Velkou roli v jejich rozhodnutí ale nakonec sehrál také první kontakt s jejich pacientskou koordinátorkou Joannou.
„Jakmile jsme se spojili s Joannou, naší koordinátorkou, věděli jsme, že jsme se rozhodli správně.“
Pro pár, který se připravoval cestovat přes Atlantik za léčbou neplodnosti, bylo velmi důležité mít někoho, kdo byl k dispozici a dokázal odpovědět na jejich otázky.
Cesta z Kanady do Brna
Rozhodnutí podstoupit léčbu neplodnosti v jiné zemi s sebou přirozeně přinášelo určitou nejistotu.
Megan byla obzvlášť nervózní z toho, že má cestovat do zahraničí za léčbou, aniž by se s lékaři předem osobně setkala. Tým kliniky jim však pomohl připravit vše na dálku, včetně koordinace léčby, medikace a cestovních záležitostí.
Jakmile dorazili do Brna, jejich obavy začaly postupně mizet. Příjemně je překvapilo také to, jak snadná byla komunikace.
„Měla jsem obavy, že možná lidé nebudou mluvit anglicky a budeme potřebovat překlad, ale všechno proběhlo naprosto hladce. Všichni mluvili anglicky opravdu dobře.“
Přijetí rozhodnutí využít darovaná vajíčka
Pro Megan bylo jednou z nejtěžších částí celé cesty smířit se s tím, že nebude moci mít dítě s využitím vlastních vajíček.
„Nejtěžší částí naší cesty za rodičovstvím bylo rozhodně zjištění, že klasické IVF s mými vajíčky pro nás nebude fungovat. Je to okamžik, který vám změní život, když si uvědomíte, že nebudete mít dítě se svým vlastním genetickým materiálem.“
Potřebovala čas, aby myšlenku využití darovaných vajíček zpracovala. Díky podpoře týmu Unica pro ni ale bylo toto rozhodnutí postupně snazší.
„Jakmile jsem si konečně v hlavě srovnala, že použijeme darovaná vajíčka a že člověk, který je velkoryse daroval, je někdo, komu jednoduše důvěřujeme, mohli jsme se posunout dál.“
Okamžik, kdy uviděli pozitivní těhotenský test
Po všem, čím si prošli, byl pozitivní těhotenský test velmi emotivním okamžikem.
„Když jsme konečně viděli pozitivní těhotenský test, bylo to neuvěřitelné.“
Po letech neúspěšné léčby pro ně bylo těžké uvěřit, že to tentokrát skutečně vyšlo.
Carl mohl Megan doprovázet na mnoho ultrazvukových vyšetření, včetně toho prvního — okamžiku, na který si dodnes velmi živě vzpomíná.
Jak těhotenství pokračovalo, sledovali, jak jejich miminko roste, viděli tlukot srdce a postupně začali rozeznávat jeho rysy.
Pohled zpět na celou cestu
Megan se také zamýšlí nad tím, co by si přála vědět už dříve během své cesty za rodičovstvím.
Opakovaná zklamání a nejistota pro ni byly emočně velmi vyčerpávající a měla pocit, že mezi jednotlivými léčbami potřebovala čas na zpracování toho, co se stalo, a na promyšlení dalšího kroku.
„Teď, když mám Waltera, mám pocit, že jsem možná měla prostě pokračovat dál — tohle nevyšlo, dobře, tak další — protože ono to nakonec vyjde.“
S odstupem času však všechny těžké okamžiky vnímá úplně jinak.
„Bylo tam tolik vzestupů a pádů. Byla jsem z celé té cesty opravdu, opravdu emocionálně vyčerpaná, ale teď mám pocit, že to všechno stálo za to.“
Megan doufá, že jejich zkušenost může přinést povzbuzení a naději i dalším lidem, kteří právě procházejí léčbou neplodnosti.
Podívejte se na celý příběh Megan a Carla
Ve svém videopříběhu Megan a Carl popisují svou zkušenost vlastními slovy. Jejich příběh připomíná, že cesta za rodičovstvím ne vždy probíhá tak, jak si ji na začátku představujeme. Někdy je k nalezení jiné cesty vpřed potřeba čas, těžká rozhodnutí a odvaha zvážit jinou možnost.
