Metody ovlivňující úspěšnost léčby
Základní léčebná metoda se nazývá in vitro fertilizace (IVF). Lidově „umělé oplodnění“ nebo také „oplození ve zkumavce“, neboť vlastní spojení spermie s vajíčkem nastává v laboratoři, mimo tělo ženy.
Základní IVF vede ke vzniku klinického těhotenství asi ve 25 až 27%. Současná reprodukční medicína však již dokáže pravděpodobnost otěhotnění významně zvýšit. Jedná se o vysoce specializované laboratorní mikromanipulační techniky se spermiemi, vajíčky, či embryi.
Při IVF se k získaným vajíčkům ve speciální misce a ve speciálním roztoku přidají spermie, které ale musí samy proniknout do jednotlivých vajíček. U mužů s normálním stavem spermií, tzv. normospermiků, se touto cestou oplodní asi 50% získaných vajíček neboli ani u normospermiků se nedostane do každého vajíčka kvalitní spermie
Kvalita spermie, která při IVF do vajíčka pronikne, není známa. Je to věcí náhody.
Bohužel do vajíčka může proniknout i abnormní spermie a oplodnit je. I z abnormní spermie může vzniknout embryo a i s abnormním embryem lze otěhotnět. Avšak v pátém, sedmém či devátém týdnu se vývoj embrya zastaví, embryo zmlkne a žena potratí zmlklé těhotenství.
Pouze spermie s normální morfologií, tedy hlavičkou, krčkem i bičíkem a současně progresivním pohybem vpřed, by měla obsahovat dostatek informací, dostačujících k tomu, aby když se spojí s informacemi z vajíčka, vzniklo embryo, „naprogramované až do kočárku“.
Žádná seriozní vědecká studie bohužel doposud neprokázala, že by jakákoliv léčba mužského faktoru (podávání vitamínu E, selenu, zinku, androgenů – mužských hormonů, apod.) upravilo kvalitu spermií tak, aby ženy těchto mužů bez problému otěhotněly. Cesta řešení mužského faktoru směřuje k vyhledání kvalitní spermie, je-li taková.
ICSI
Pokud se na neplodnosti páru podílí také mužský faktor, což je asi u 60% párů, samotné IVF nezaručuje úspěch. Spermie do vajíček buď vůbec neproniknou, nebo může proniknout spermie nekvalitní.
Při mužském faktoru je proto vždy vhodnější cíleně vybrat kvalitní spermii a injikovat ji přímo do cytoplasmy vajíčka. Tato injekce vybrané spermie do cytoplasmy vajíčka se označuje ICSI - (Intra Cytoplasma Spermie Injection).
Při ICSI lze vybrat oocyt i spermii a vzájemně je spojit. Kombinace genetických informací ze spermie i vajíčka, která takto vznikne, ale již ovlivnit nelze. Ta je věcí náhody. Samotný princip ICSI, tedy výběru jak spermie, tak vajíčka ale významně zvyšuje pravděpodobnost „šťastné kombinace“ a dokonalého těhotenství, než je tomu při IVF, kde je v rukách náhody i samotná kvalita použitých buněk. Zda jsou vybrané spermie skutečně oplození schopné, však bohužel předem s jistotou určit nelze.
IMSI
Protože současná medicína neumí nekvalitní produkci spermií účinně léčit, hledá se technika výběru kvalitní spermie. Nejvýznamnějším kriteriem kvality spermií je jejich morfologie, tedy vzhled. Proto byl vyvinut mikroskop, který spermii zvětší až 6000krát. Normální spermie se progresivně pohybuje vpřed a při tomto zvětšení by rychle zmizela ze zorného pole mikroskopu. Speciální počítačová technika umožňuje, aby se obraz spermie zaznamenal a umožnil podrobnější posouzení její morfologie. Tato metoda se nazývá IMSI. V současnosti ještě není dostatek výsledků, které dokázaly, že tento důkladnější výběr spermií skutečně povede ke zvýšení počtu narozených dětí.
MESA, TESE
Pokud se v ejakulátu nenacházejí žádné spermie, je někdy možné je odebrat odsátím z nadvarlat (Microsurgical Epididymal Sperm Aspiration – MESA) a pak pomoci ICSI injekcí vpravit spermii do oocytu.
Jestliže by nebyly ani v nadvarlatech přítomny žádné spermie, přichází v úvahu jejich přímé získání z tkáně varlat (Testicular Sperm Extraction – TESE).
Procedury MESA a TESE provádí u muže specialista – urolog v celkové anestesii.
Prodloužená kultivace
Do r. 1998 byl preferován transfer embryí po dvou denní kultivaci, ve čtyřbuněčném stádiu, což je považováno stále za standardní postup. Do stádia čtyř buněk se však vyvine velká část i zcela defektních embryí a poznání kvalitního embrya je v tomto stádiu prakticky nemožné.
Rozvoj nových kultivačních médií umožnil pěstovat embrya v laboratoři (in vitro) déle. Tato prodloužená kultivace tak umožňuje lépe odlišit embrya. Lze vyselektovat embrya, která se ve vývoji zpomalují či zastaví a transferovat pouze jedno nebo dvě embrya s přiměřeným vývojem. Prodlouženou je tedy kultivace do 3., 4. nebo 5. dne od punkce vaječníků. Rozhodnutí, který den kultivace je pro embryotransfer nejvhodnější, je závislé na počtu a vývojových stadií jednotlivých embryí, což je každého páru různé. Prodloužená kultivace embryí nad 48 hodin přináší následující pozitiva: 1. Zralost sliznice děložní je dokonaleji sladěna s vývojem embrya. Při standardním transferu embryí, druhý den po folikulární punkci, se přenáší embrya do dělohy vlastně o dva dny dříve, než tam vejcovodem docestují při přirozeném otěhotnění. 2. Prodloužením kultivace lze vybrat embrya, která se lépe vyvíjí. Nedokonale založená embrya, s nevhodným složením chromozomů /genetických informací ze spermie a vajíčka/, se zpomalují a zastavují v nižších vývojových stádiích, např. dvou, nebo čtyřbuněčných. Tato defektní embrya však nemohou být během základní, tj. dvoudenní kultivace odhalena. 3. Transfer dvou embryí ve vyšším vývojovém stadiu má stejnou pravděpodobnost otěhotnění jako transfer tří nebo čtyř embryí, přenesených standardně po dvoudenní kultivaci. Riziko vícečetného těhotenství dvojčat nebo dokonce trojčat je nesrovnatelně nižší. Do stádia blastocysty se vyvíjí přibližně jen třetina všech embryí. Závisí to na různých a často neznámých faktorech. Vývojový potenciál embrya nelze při oplození vajíčka nikdy s jistotou předvídat a tak je možné, že i přes úspěšné oplození vajíček v laboratoři dojde postupně v dalším vývoji k zástavě. Čím nižší je počet vajíček získaných při punkci folikulů, tím nižší je šance, že se jedno nebo dvě embrya vyvinou až do stádia blastocysty. Podle současných výsledků se transferem 1-2 embryí ve vyšších vývojových stádiích dosahuje úspěšnosti více jak 50%. PGD
Pacientům s vrozenými chromozomálními vadami přináší prodloužená kultivace možnost tzv. předimplantační genetické diagnostiky (PGD). Je to vyšetření počtu chromozomů embrya ještě před jeho přenosem do dělohy, tedy před implantací. U třídenních, šesti- až osmibuněčných embryí lze jednu buňku (blastomeru) odebrat. V odebrané buňce je vyšetřen počet chromozomů /karyotyp/. Tato diagnostika trvá 48 hodin. Mezi tím se embryo vyvine do stádia blastocysty a má-li normální karyotyp, je šance na otěhotnění vyšší. Stejný karyotyp jako v této jedné buňce by mělo i dítě z tohoto embrya. PGD ukázala, že i zcela defektní embryo se může vyvinout do blastocysty, zcela normálního vzhledu. Tento poznatek je vysvětlením, proč ani při přenosu blastocyst nemusí k otěhotnění dojít. PGD nezaručuje narození zdravého dítěte, neboť normální počet chromozomů má více než dvě třetiny dětí s různými vrozenými vadami. Vady totiž nemusí být vázány na chromozomy. Po transferu embrya s normálním počtem chromozomů, je ale pravděpodobnost otěhotnění vyšší. PGD, tedy přenos embrya s normálním počtem chromozomů otěhotnění nezaručuje. Vyřazením defektních embryí ale zabrání transferu či zbytečné kryokonzervaci takovýchto embryí. Asistovaný hatching AH
Lidské vajíčko je kryto obalem, zvaným zona pellucida. Ten pokrývá i vyvíjející se embryo. Před uhnízděním embrya do děložní sliznice musí embryo z obalu „vycestovat“. Tento proces je nazýván hatchováním /hetčováním/. Podpora vycestování, usnadní embryu uhnízdění v děloze. To je tzv. asistovaný hatching. V laboratoři se obal nařízne např. pomocí laseru nebo velmi jemné skleněné jehly (mikropipety) a tímto otvorem embryo snáze vyklouzne. Otvor po vpichu spermie při ICSI je ve většině případů nedostatečný a asistovaný hatching nemůže nahradit. K poškození embrya nemůže dojít